neděle 15. listopadu 2015

15 věcí, které mě naučilo studium nutriční terapie

Tři roky na nutriční terapii mě naučily spoustu věcí, a tak jsem se rozhodla sepsat je do 15 bodů. Píšu to samozřejmě pouze sama za sebe a je jasné, že se s tím nemusí každý student tohoto oboru ztotožnit. Jestli jsou to věci pozitivní nebo negativní, nechám na vás a radši zdůrazňuju, že některé body je třeba brát s rezervou :)

s nadsázkou berte třeba hned tuhle fotku :D


Takže jdeme na to ! Nutriční terapie mě naučila...



1. Kontrolovat data spotřeby
Kontroluju je u takových potravin, u kterých je to opravdu podstatné. Neotáčím samozřejmě každé balení těstovin, abych se podívala, do kdy je musím spotřebovat, ale u potravin jako jsou jogurty, maso a sýry se dívám naprosto vždycky a klidně se tím regálem chvíli probírám, abych našla to nejčerstvější. A i když mám doma v lednici nepořádek a všechno mi tam leží všelijak přes sebe, tak právě tyto potraviny musí být seřazené v pořadí, ve kterém je budeme postupně konzumovat. A běda jak někdo otevře čerstvější jogurt dřív, než ten starší!

2. Bez kompromisů vyhazovat nahnilé a plesnivé potraviny
Ne že bych ještě před pár lety vesele konzumovala shnilá jablka a housky obalené plísní :D Ale jsem v tom asi daleko důslednější. Naprosto mě jímá hrůza, když vidím, že si někdo prostě odkrojí plesnivý konec mrkve a na zbytku si ještě pošmákne. Nešílím z toho tak extrémně, že bych vyházela celý obsah lednice, když mi v ní zplesniví centimetr lilku, ale nějaké zásady prostě musí být.

3. Správně skladovat potraviny
Základní pravidla, jak skladovat třeba ovoce a zeleninu. Zelenina nepatří do ledničky v sáčcích, a jak tam najdu banán, tak se musím krotit, abych nezačala se svým proslovem, že banány do ledničky nepatří.

4. Stát se bojovníkem za lepek a mléko
Je spousta lidí s intolerancí laktózy, alergií na bílkovinu kravského mléka, celiaků a lidí s alergií na lepek, v těchto případech samozřejmě není možné mléko a lepek konzumovat. Je mi ale líto, když se některé potraviny zbytečně démonizují. Vzhledem k tomu, že o celiakii píšu bakalářku, tak si naopak myslím, že dostupnost bezlepkových potravin je nedostatečná a jejich rozšíření rozhodně podporuju. Ne ale tím stylem, že si každá druhá kavárna přidá do nabídky "zdravý bezlepkový dort" za nesmyslnou cenu a hlásá, jaký je lepek jed a jen dortíkem u nich se můžeme spasit.

v prváku na praxi jsem se naučila škrábat brambory!


5. Rozčilovat se nad chybným značením potravin a zavádějícími nápisy na potravinách, už z principu
Je neuvěřitelné, co si někteří výrobci, restaurace nebo obchody dovolí napsat na své výrobky, na svůj facebook nebo klidně na zeď, dveře, účtenku. A mě to prostě štve. Štve mě, když si například na nějaké potravině přečtu, že je bez konzervantů a je v ní sůl nebo když si přečtu, že je řeřicha skvělým zdrojem vápníku a přitom to není pravda. Často je to vlastně jedno, jenže prostě...už z principu!

6. Zařadit spoustu potravin, kterých jsem se dřív "bála"
Zjistila jsem, že ne všechno je tak hrozné, nebezpečné a rakovinotvorné, jako píšou na internetu.

7. Nečíst časopisy
Mám pocit, že už pomalu nemůžu otevřít jediný časopis nebo noviny, abych si nepřečetla něco o detoxu. Obzvlášť mě mrzí, když si přečtu nějaký nesmysl v poměrně seriózních novinách. Tento bod berte trošku s rezervou, něco si samozřejmě přečtu, ale často mě odradí už různé nápisy na titulce.

8. Počítat
Počítání příjmu, výdeje, procentuálního poměru živin, gramů a miligramů. Dobře, žádné velké počty to nejsou, ale kdybyste mě viděli na gymplu, tak vás i tohle oslní :D

9. Svačit v hodinách
A co vy, svačíte v hodinách? U nás je naprosto normální, že si na začátku přednášky polovina lidí vyrovná na stůl krabičky, banány a kefíry. A nikdo se na to nedívá s pohoršením. Jednou se na mě uprostřed přednášky otočil soused a nabídl mi uzeného lososa. Prostě sváča.

přinesli jsme si oběd do studovny...

10. Považovat za normální zajít si sama třeba do restaurace
Není to normální? Já nevím, ale často se tomu někdo diví! Ale proč ne, když mám hlad a vedle v restauraci mají skvělé polední menu? :)

11. Stále dokola opakovat, že nejsem výživový poradce ani specialista na výživu
Naopak jsem si zvykla na označení dietní sestra a prosté oslovení sestřičko.

12. Používat v běžné konverzaci výrazy typu "edukovat", "anamnéza" a "etiologie" a nebýt schopná si vzpomenout na český výraz
Strašně nerada taková slova běžně používám, protože se bojím, aby to nevypadalo, že se snažím znít chytře. Jenže já si na ty české výrazy vážně nevzpomenu!

13. Komunikovat
Není to tak, že bych dřív nebyla schopná mluvit s lidmi, ale za těch pár let jsem se myslím v komunikaci s pacienty (a ve všech podobných situacích) o dost zlepšila. Dneska už konečně začínám rozhovor jinak než "ehm, takže...", dokážu bez ušklíbnutí doporučit do jídelníčku šlemovou polévku a dokážu se zeptat na nepříjemné věci, aniž by bylo na první pohled znát, že je mi to samotné nepříjemné a že se mi chce vlastně trochu brečet.

14. Někdy prostě mlčet
Nemá smysl se za každou cenu vyjadřovat ke všemu, co je nějak spojené s výživou. Obzvlášť ne na návštěvách u známých nebo na rodinných oslavách. Přiznávám, že jsou chvíle, kdy si musím na chvíli třeba "odskočit na záchod" :D , ale je to lepší, než se dát do nějaké zbytečné diskuze, která by mohla zkazit příjemnou atmosféru.

15. Ničím si nebýt jistá
Výživa je tak komplexní a složitá, že rozhodně nemám sebevědomí na to si myslet, že všechno, co si myslím a co zatím umím, je stoprocentně správné. Složení potravin se mění, provádí se nové výzkumy a nezbývá než je sledovat a občas být trošku zoufalá, když si dva dobré zdroje odporují. Ale taková už výživa je, a proto je tak zajímavé ji studovat.

15 komentářů:

  1. Ahoj, přemýšlím nad studiem nutriční terapie a zajimalo by mě, jak moc je to náročné studium? Zvlášť co se týče chemie.. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verča tady na to téma psala článek, tak koukni :) http://www.nehladu.cz/2015/09/jak-hodnotim-3-roky-studia-nutricni.html A.

      Vymazat
    2. Moc děkuji! :)

      Vymazat
  2. Ahoj, zaujaly mě ty banány. Proč ne do ledničky? Sice zhnědnou, ale nemam rada zrale banany :\

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prave proto, ze zhnednou, rychleji se zkazi a zmoucnati. Ale taky zalezi jak dlouho je tam mas, samozrejme...A.

      Vymazat
  3. Senzační článek :)
    Na data spotřeby koukám a prošlé maso bych si rozhodně nekoupila. u některých mléčných výrobků, když už je mám doma a jsou po datu spotřeby dělám výjimkou, ale zase odsud potud, podle mého nejlepšího vědomí a svědomí.
    Úplně rostu, když je někdo schopný ukrojit plesnivý kus chleba a zbytek sníst. Hnedka spustím přednášku, ale většinou to nikam nevede :D
    Ona hodně věcí, které lidi do ledničky běžně dávají do chladu nepatří, ale já třeba nesnáším "teplá" rajčata v salátě, takže si jich nedělám velké zásoby, ale na ten dej je vždy do lednice dám.
    Nemůžu vystát veškeré ty extrémní výživové směry a to, že najednou po celoživotním bezproblémovém užívání lepku usoudí, že je to jed mě šíleně dráždí. No co, je to každého věc, jen tomu vážně nerozumím. Jsme sakra všežravci...
    S tím, že jdeš sama do restaurace jsi mi připomněla - trochu off-topic věc, že se tuhle kamarádky hrozně podivovaly nad tím, že chodím sama do kina a nepřijde mi na tom nic divného. :D
    Každopádně super body, v něčem jsi mě snad i inspirovala :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za super komentář, máme to naprosto stejně, včetně těch teplých rajčat v salátě:D akorát já je i tak nechávám venku, no...a s tím kinem to máme taky stejně! Strašně ráda chodím sama do kina, možná i radši než s někým :D A.

      Vymazat
    2. Stejně si při filmu nemůžeš povídat. Takže tam nikoho nepotřebuju, aby mi do toho buď sděloval svoje dojmy, křoupal mi do ucha popcornem nebo mě přistihl jak brečím, u těch dojemnějších snímků :D :D Ráda chodím i s někým, ale samotu v kině nepovažuju za nic trapnýho, známku forever alone života, nebo něco, za co bych se měla stydět :) No nebudu ti tady spamovat něčím, co se vůbec netýká článku, jen jsem měla potřebu to dovysvětlit a jsem ráda, že jsme na tom stejně :)

      Vymazat
  4. To je hodně zajímavé, určitě to někdy rozepiš i podrobněji ! (myslím například ten bod o potravinách s označením bez konzevantů,ale přitom je mají a jak to poznáme)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono označení bez konzervantů není legislativně nijak vymezeno, takže si to tam klidně může napsat konzervovaná kukuřice, spíš jde o to, že konzervant v pravém slova smyslu je i sůl nebo cukr, takže to "poznat" moc nemá smysl :)
      Každopádně v rozepsaných článcích máme jak to, co to je konzervace, tak "žvásty na potravinách", což jsou právě tahle označení :-P
      Verča

      Vymazat
  5. Ahoj Andy.Chtěla bych se s Tebou poradit ohledně takové věci zaroven i jako člověka co si prošel PPP. Již z videa si pamatuji jak jsi tam podotýkala,že člověk co si prošel/prochází PPP by se měl hlavně odpoutat od potravin a skoumání kalorií apod.Já jsem se tě proto chtěla zeptat.Sama se snažím už nějaký ten měsíc dodržovat stravu vyvaženou ale vím,že na 100% ještě v hlavě to mám a proto jsem se rozhodla,že by mi třeba studia o výživě,nutriční či potravinách pomohly to překonat.Co si o tom myslíš? Ano nebo by to mohlo i naopak ještě z horšit když z toho nejsem uplně venku a vesměs bych v tom byla furt? Díky moc

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, na tohle mám bohužel celkem jasný názor a to takový, že studovat výživu rozhodně NENÍ dobrý nápad. Pokud nějaké myšlenky související s PPP v hlavě máš, tak jak jsem říkala-je důležité s tím bojovat tak, že se budeš snažit tím jídlem zabývat co nejmíň. Stduovat to na VŠ by podle mě byl vyloženě krok zpátky. Na škole by tě samozřejmě jídlem nikdo nestrašil a ten přístup k němu je tam v pohodě, ale ten obor holt vyžaduje orientovat se v kaloriích potravin, váhách, složení jídelníčku a pod. Na rovinu, i něktěří "nejzdravější z nás" si za studium prošli kratším obdobím, kdy jídlo řešili moc a tak. Já bych si sama nikdy netroufla to jít studovat, kdybych neměla pocit, že jsem stoprocentně v pohodě. A.

      Vymazat
  6. Andy a z jakého důvodu by to mohlo člověku co ba i je z PPP už venku ale né uplně ještě více uškodit myslíš? To mě tedy také zajímá :) taky bych tipla spíše,že by to mohlo napomoci když by člověk zas poznal co je správné a fakt vyloženě to složení a ty mýty apod? :) Díky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jak jsem psala, nikomu kdo není z PPP venku neprospěje počítat kalorie, vážit potraviny a zabývat se kolik se doporučuje gramů jednoduchého cukru. Jasně, může pomoct vyvrácení určitých mýtů, vidět kolik toho člověk může sníst a td, ale podle mě fakt ne tím způsobem, že to člověk půjde rovnou studovat. Z toho studia si člověk nevezme jenom tyhle informace. Už jenom to, že by někdo s PPP trávil den ve společnosti holek, které pořád řeší jídlo, hodnoty a cvičení (to přeháním, samozřejmě jsme celkem normální:D ale přece jenom v tom prváku to tak na někoho může působit) Já se omlouvám, to je prostě můj názor. Člověk by podle mě neměl studovat něco, čím chce v první řadě léčit sám sebe. Znám takový příklad a nezdá se mi, že by to studium nějak pomohlo. A.

      Vymazat
  7. Jsem práve v 2.rocniku na 1LF a plně se ztotožňuju :)

    OdpovědětVymazat