čtvrtek 24. března 2016

Něco, co mám dlouho na srdci... aneb reakce na vlnu zpráv o PPP

Videa o PPP jsem se rozhodla natočit proto, že roky s touhle nemocí byly snad ty nejhorší v mém životě. Tahle kapitola je ale pro mě už dávno uzavřená a nebýt našich stránek a několika dotazů, které nám na tohle téma přišly, nikdy bych se asi nerozhodla o tom mluvit. Nechci, aby si tím procházel někdo další, chci varovat a možná i trochu pomoct, ale nechci se PPP zabývat od rána do večera. Už dávno totiž nemám důvod. Naše stránky nevznikly jako podpora pro osoby, které s tím stále bojují, i když název by k tomu možná mohl svádět :) Vznikl jako blog o potravinách a výživě jako takové a já si stále stojím za tím, že kdo se snaží vyléčit, měl by si najít nové koníčky, nové zájmy a neměl by si o jídle stále dokola číst.

Některé články jsou tu podle mě úplně nevhodné pro někoho, kdo se léčí. Například při výzvě si teď počítám jídelníčky, každý den je zveřejňuju a snažím se jíst co nejvíc zdravě. To je ale přesně něco, co by měl člověk bojující o uzdravení kompletně hodit za hlavu. Já mam pak výčitky, že to může číst někdo, komu to může spíš uškodit, ale nemůžu mu to zakázat, nechci to přestat psát, protože můj obor je o něčem trochu jiném. Nejsem psychiatr, psycholog a nemám ani patent na léčbu PPP. Jediné, co předat můžu. jsou zkušenosti... a ty už všechny najdete ve videích.

Přišlo nám spoustu milých zpráv a vzkazů, za které jsem nesmírně vděčná a šťastná. Mám radost, že nějaká moje rada nebo povzbuzení mohly pomoct, ale věřte mi, že už nemám co víc říct. Už nemám žádnou novou radu, nový patent a už vůbec nechci radit někomu, kdo ze všeho nejdřív potřebuje skutečně odbornou pomoc.

Budu upřímná, jsem už trošku unavená z toho, že se musím neustále a pořád dokola zabývat nemocí, za kterou už jsem dávno zavřela dveře. Je mi nepříjemné, že se teď, po tolika letech a v době, kdy jsem s jídlem naprosto vyrovnaná, musím neustále nějak obhajovat a vysvětlovat, že opravdu zdravá jsem. Představte si, že trpíte depresemi, pak se jich zbavíte a jste několik let šťastní - nebudete pak chtít celé dny trávit hlubokým rozebíráním toho, jaké ty deprese kdysi byly. Ani nebudete vědět, jak přesně je vyléčit u jiných.

A proto se omlouvám a současně vás moc prosím... zvažte, zda něco, na co se chcete ptát, je opravdu otázka pro mě. Jestli vám opravdu můžu říct něco nového. Podívejte se, jestli už jsem to někdy někde nezmínila. A hlavně zvažte, jak na tom vlastně jste. Nemůžu vám nikomu říct, na koho má čtení těchto stránek dobrý vliv a na koho ne. Musíte se rozhodnout sami. Ale buďte k sobě upřímní.

1 komentář:

  1. Tento text mi mluví z duše. I já jsem bojovala a vlastně pořád bojuju ale s kým vlastně? Kdo je můj nepřítel?? Jídlo, kalorie a já sama!

    Ty jsi se z toho dostala, nádherně jíš, jsi příkladem krásné mladé zdravé ženy, která má plno energie, elánu a ukazuje, že se dá zhubnout i jinak, než hladověním a naprostym ždímáním těla! Že není důležité dělat denně 3h kardio, pak odjet x sérií zvednout x vah ve fitku.

    Věřím, že komentářů, dotazů musíš dostávat nespočetně, ale víš, lidé budou pořád vymýšlet způsoby jak tě dostat z rovnováhy, protože oni sami v ní nejsou, ale na tuto otázku ty jim odpovědět nemůžeš, to oni musí sami!

    Čím míň sleduju různé fitness blogy a vlastně čtu pouze váš blog+ blog a vlogy od Katty Veganzy tak tím líp se cítím. Nenech se nikým a ničím vytočit. Ty víš co děláš a víš, že tak je to správně!

    OdpovědětVymazat