sobota 23. dubna 2016

Vzpomínky na pobyt v USA a pár postřehů o americkém stravování

Jak už jsem několikrát zmiňovala, hlavní zkušenost, která mě přesvědčila ke studiu výživy, byl můj roční pobyt na střední škole v USA (Little Rock, Arkansas) v roce 2010/2011. Nedávno se někdo na Asku ptal, jestli bych o tom nechtěla natočit video nebo napsat článek, tak jsem se rozhodla pro článek a chtěla bych vám trochu přiblížit, jaký dojem na mě udělala americká strava a co si o tom myslím, případně v čem vidím problém.


Ještě, než jsem odjížděla, jsem si všimla, že spoustu vracejících se spolužáků si kromě zážitků a plynulé angličtiny přivezlo taky pár nežádoucích kil navíc. Samozřejmě, že jsem byla taky jen šestnáctiletá holka a chtěla jsem se něčemu takovému za každou cenu vyhnout. Mé znalosti výživy byly v té době nevalné, takže jsem za vším viděla hamburgery a rozhodla jsem se, že je tam prostě nebudu jíst.


Abych přiblížila, jak vybíravá jsem byla v době svého odjezdu, těstoviny s kečupem a sýrem byly u mě na denním pořádku, ideálně pokud jsem je mohla jíst k obědu i k večeři a místo všech školních obědů. K snídani jsem měla každý den chocapic s mlékem a banánem, na svačinu jsem si nenosila nic, a buď jsem vydržela do oběda nebo jsem si koupila v bufetu kořenový chlebíček a máslo. Na čokoládě jsem byla závislá, a abych po ní nepřibrala, nahrazovala jsem s ní večeři. Pamatuji si, že jsem měla celkem problémy s trávením, často mě bolelo břicho a co se týče nějaké pravidelnosti v chození na záchod, to neexistovalo. Holt ta zelenina v kečupu nestačila.

Když jsem přijela do Ameriky, rychle jsem zjistila, že nejvíc mi bude chybět dobrý sýr. Američani prostě dobrý sýr neznají. Můžete si koupit zapékací sýr do toustů, který se podobá žluté pastě a pokud si připlatíte, seženete parmazán. Ale klasický eidam třicítku, to teda nemají. (Dobrý sýr, žejo :D) To samé s kečupem, žádný mi tak nechutnal. A tak jsem místo těstovin s kečupem a sýrem najela na bramborovou kaši s mlékem a máslem, kterou jsem jedla pořád. Samozřejmě, že pokud jste rodina, která poprvé v životě ubytuje zahraničního studenta a on nejí nic jiného než brambory, nebudete z toho úplně šťastní. A i mně to bylo trochu trapné, jenže jsem se všeho amerického jídla trochu štítila. Nakonec jsem se trochu naučila jíst i jiné věci, ale chvilku to trvalo. :)

Tak například školní kantýna. Bufet, ve kterém se podával klasický fastfood - hranolky, levné hamburgery, občas fazole, brownies a cookies, které se podávaly v papírovém obale nasáklém tukem. Všechno ostatní samozřejmě v plastu. A k pití cola. Prostě zdravé jídlo tam svět neviděl, navíc to nebylo nejlevnější a hnusilo se mi, jak to všichni pořád jedli rukama, které si čistili antibakteriálním gelem, ale už si je nemyli. Američani neumí jíst příborem.

Večeře na Den díkůvzdání, výjimečně se to jídlo skládá ze základních ingrediencí. A stejně jsou ty batáty zapečený s maršmelounama.

Rozhodla jsem se tedy, že si budu dělat do školy vlastní obědy. Naštěstí jsem objevila v obchodě dopékací bagetky, tak jsem si každé ráno upekla kus bagety (který se neustále zmenšoval), namazala ho žervé, do toho jsem dala šunku a list salátu. K tomu jsem měla pravidelně jeden actimel a jednu blumu. A kdybych měla hlad, tak jsem si do pytlíku brala máslové sušenky. To bylo celé mé jídlo na dobu od 8 do 16 hodin. Pak jsem ještě začla chodit na fotbal, takže se ten čas prodloužil až do 18 hodin, možná jsem si jen začla brát víc sušenek. Ani nevím, co jedli ostatní, ale mám pocit, že nejčastěji jsem viděla pytlíky s různými chipsy a nevímjak vyrobenými křupkami s neidentifikovatelnou dochucovací směsí. Díkybohu, že mi tohle nikdy nechutnalo.

Za svůj pobyt jsem napsala pár takových "blogísků", tak asi bude nejvíc vystihující sem jeden zkopírovat. :)

Vybrala jsem si tyhle předměty: Anatomie, Komunikace, Matematika, Symphonic Band, Výroba šperků, US Historie, Angličtina, Španělština. Byly mi rozděleny do dvou dnů - první čtyři v jeden den, druhé čtyři v druhej den. Každá "hodina" má hodinu a půl a pak následuje 5 minut pauza, při které jsem se na začátku stihla jen tak tak dostat do třídy, natož si zajít na záchod, protože v hodině mě nepustí, prý jsem měla přestávku. Tak jsem přestala pít. Výchovné.
Na začátku pobytu jsem si sedřela patu o dveře, takže jsem brečela v každých botách, co mi kryly patu, a nosila jsem žabky. A jednou mě odchytil jeden z šesti školních security a jednoho školního policajta, jestli prý jako neznám pravidla a co si to dovoluju nosit žabky, které mi odhalují patu. Pata je totiž táák intimní místo. Mimo žabek se nesmim opovážit nosit kraťasy kratší, než 3/4 dolarové bankovky nad kolenem. Pardon, já se v těch inčích nevyznám. Dále si nesmím ani vzpomenout na tílko a natož tričko, které mi při výklonu na jakoukoliv světovou stranu odkryju jenom trošku břicha. A šátek ve vlasech. To jsem si jednou nakráčela do školy se svým milovaným červeným šátkem a ještě na školním dvorku mě odchytil...Spolužák... Jestli si prý můžu laskavě sundat ten šátek. Po dvou hodinách pátrání jsem dostala odůvodnění, že prý patřím ke gangu a jsem gamblerka. Samozřejmě, že jsem. Batoh musí být síťovaný, aby měli všichni přehled, kolik nebezpečných zbraní, trhavin, žíravin a jiných školních pomůcek s sebou nosím. Jednou za měsíc je security prohlídka, kdy vtrhne šest...urostlých černých mužů, jedna žena a jeden hubený bílý policista do třídy, všichni vstát, nikdo ani hnout, svlíknout mikiny, vyprázdnit kapsy, batohy na stůl... A projíždí pípátkem a zabavují všechno elektrické. Mojí malou mp3 mi ale nenašli, takže jsou špatní. Občas tohle provádějí před vstupem do školy. Nakonec jsem se doslechla, že proto, že máme jen 7 minut na to dostat se na školní autobus a hodně zájmových aktivit, smíme si nechávat vyplé mobily ve skříňkách. Skříňky pravidelně někdo vykrádá. A jediné, co můžeme mít v hodině je zrcadlovka. Nikdo mi nevysvětlil proč.
A co se týče výuky - naučila jsem se tu jednu důležitou věc. Usnout v hodině za jakýchkoliv podmínek. Protože v matematice si právě opakuju 7. třídu, v dějepise píšeme test z toho, co si přečteme v učebnici a učitel to vykládá až po testu, v angličtině si spíš tak povídáme o knížkách, jinde se neděje vůbec nic a jedinej předmět, kde by mi stálo za to poslouchat, je anatomie, jenže je to první hodina, věčně prezentace = zhasnutý světlo a když se k tomu přidá monotónní hlas, tak se probouzím až tak pět minut před skončením hodiny. Ale mám lepší výsledky než 3/4 Američanů. :-D
Moje nejoblíbenější hodina je komunikace. Po tom, co jedna holka domácí úkol místo napsání upekla, jsme se stali partou a každou hodinu máme dort, koláč nebo cookies.
Ale učitelé jsou tu asi tak o 100% jiní. Když učitel chybí, všichni jsou naštvaní, protože supluje obvykle naštvaná, zlá žena, která dodržuje i puntík za každým uhozeným americkým pravidlem. Nikde jsem ale neviděla tak milé učitele jako tady. Občas si řikám, jestli to není tim, že nehrozí, aby někdo věděl víc, než učitel a opravoval ho tak za každou chybu, jako se děje u nás. A kolik chyb dělá třeba matikářka :D.
Školní jídelna. Nechte jídlo z McDonaldu dvě hodiny zabalený v alobalu a pak ho snězte. Takže jsem byla nejšťastnější na světě, když jsem našla obchod s nedopečenými francouzskými bagetami. Každé ráno čerstvá, a jak mi všichni závidí mé obědy :D
A klimatizace. Venku nejdřív 45, pak 40, pak 35, pak zase 40 a teď tak 27°C ve stínu, ale stejně musíme nosit tlustý svetry a bundy, protože klimatizace. A to se mi všichni divili, proč se chodim o obědové pauze vyhřívat na to nejslunnější místo na školním dvorku, když je tam takový hrozný vedro. Bóže, vedro, co bych dala za to, kdyby tohle sluníčko bylo v Česku. :)

Emily na hodině komunikace

Tak. Další problém bych viděla v tom, jak je jídlo v USA naceněné. Nevěřila jsem tomu, ale hamburger z fastfoodu je opravdu levnější než brokolice. A z brokolice se nenajíte. A spoustu lidí nemá peníze. A jsou zadlužení. A kupují si nezdravé jídlo. A jsou nemocní. A doktoři jsou drazí. Prostě žít zdravě je výsada bohatých lidí, opravdu nestačí chtít, jako u nás. Jenže často nechce ani ten, kdo na to peníze má, a tak mí spolužáci dennodenně chodili do školy s kelímkem megapseudokafe ze Starbucksu a já nechápala, kde na to berou...



Stejně tak je tomu s pohybem. Moje rodina měla 3 malé psíky, kteří se venčili tak, že se otevřely dveře na zahradu. Ale já se nadchla, že je budu chodit venčit, tak jsem začla. Psi si to úplně zamilovali, když mě viděli u dveří, začli na mě skákat a kňučet, najednou nabrali svaly, začli i po té zahradě víc lítat. Protože psy tam nikdo nevenčí. Prošla jsem s nimi pěkných pár sousedství a většinou jsem narazila na dva základní problémy. Zaprvé, chodníky neexistují. Prostě tam nejsou. A zadruhé, sousedství se můžou setsakramentsky lišit, jen když přejdete ulici. Takže z poklidné, relativně bohaté čtvrti se dostanete na místo, o kterém vám pak kamarádi řeknou, že je 50% šance, že vás někdo zastřelí, když tam vkročíte. No, takže jet autem až před fitko je jediná možnost, fitko je drahé, výsada bohatých lidí. Už to znáte, že :)

Nakonec se i mně stalo, že jsem přibrala pěkných pár kilo, a to hlavně proto, že jsem přes den jedla malinko a zamilovala jsem si brownies, které jsem pekla večer po příchodu ze školy a nedělalo mi problém dohnat všechny deficity tím, že jsem snědla před spaním půl pekáče té dobroty. Hlavně, že jsem za celý pobyt neměla jediný hamburger.

Takže po příjezdu domů jsem se v tom začla trochu plácat a zajímat se a naštěstí jsem se dostala až k nutriční terapii, jinak bych určitě skončila na nějaké super dietce. :)

13 komentářů:

  1. Týjo, tak to je drsný, taková nesvoboda... jen si vzpomenu na americkou hymnu a nevím jestli se mám smát nebo brečet :D Je super přečíst si zkušenosti někoho, kdo tam byl a ne jen to, co se píše v médiích :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ono je v tý velký Americe strašně moc malých Amerik, Andy říkala, že napíše článek zase o San Franciscu, kde byla 3 měsíce a bude to úplně z jiného pohledu... Ale jo, nesvoboda je to, co mě na tom štvalo nejvíc, nemohla bych tam žít... V.

      Vymazat
  2. Tak to mě opravdu překvapilo, myslela jsem, že to co píšeš, jsou jenom takové pověry. Autem pomalu až do dveří fitka, zelenina jenom pro bohaté....vždyť třeba YouTube je plný Američanek, které se zabývají zdravou stravou a cvičením. Ale tak Amerika je velká a ty holky asi pořád představují jenom takový zlomek... Rozhodně by mě ale zajímalo, jestli se od té doby, co jsi tam byla, nějak změnil přístup i té většiny :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele holky, co točí na youtube, se mají oproti spoustě dalších Američanů královsky a rozhodně nepředstavují typického obyvatele :) Přišlo mi to všechno strašně černobílé, buď byl někdo totální ignorant ke zdravému životnímu stylu a nebo to byl naprostý fanatik. A taky samozřejmě ti tlustí Američani neoplývají většinou takovým sebevědomím, aby začli točit videa, takže nejsou moc vidět... A nemyslím si, že tam, kde jsem byla, by se něco moc změnilo, většinu spolužáků mám ještě na facebooku a v 90 % případů se z normálně hubených nebo trochu oplácaných Američanů stali vcelku obézní jedinci :( V.

      Vymazat
  3. Když jsem to četla, musela jsem se smát... ovšem ne smíchem "plácám se do stehen", nýbrž spíš ve stylu "k pláči zbývá jen jeden další řádek". Úplně se mi vybavilo, když jsem byla po maturitě jako au-pair v Americe (New Jersey), měla jsem tam na starosti dva klučíky a jedenáctiletou slečnu - Olivii, která při jedné "pool party" měla na sobě - překvapivě - plavky, a mně se díky tomu poštěstilo vyslechnout rozhovor, kterej mě pravděpodobně bude budit z nočních můr až do konce dní.
    Strýc: "Daniel, you should tell Olivia to cover up more, sometimes I have to look away when I see her"
    Otec: "Well, that is because you are a deviant, Bill."
    ? ? ?
    CO KRUCINÁL je s Amerikou špatně, že tam holky nesmějí mít odhalený paty/kolena/ramena, natož aby si mohly dovolit obléct si plavky před příslušníky vlastní rodiny? Nejvíc mě na tom baví, jak Američani (alespoň ti, s nimiž jsem byla v kontaktu) nahlíželi na Evropu jako na hrozně lehkonohej kontinent, kde se souloží na každým kroku, kde se rekreačně užívají drogy a kde zároveň žijeme ještě v paleolitu :D Možná jsem jen byla ve špatné rodině, ale když mi jednou kamarádka přinesla croissant, protože "To v Evropě určitě nemáte!", měla jsem co dělat abych neskočila pod kola náklaďáku. Neměla jsem to srdce povědět jí, že croissant přijel z Francie :D
    Do školy jsem sice nechodila, ale nějak takhle si to představuju... co ale mi přijde celkem znepokojivý, že na středních školách se učí to, co tady na druhém stupni (alespoň z toho co vím z doslechu), a přitom ne každý má potom peníze na to, aby šel na univerzitu... takže to je jako kdyby Čech šel po základce rovnou do práce. Hodně nic-moc.
    Pokud to není moc velká drzost, můžu se zeptat ještě na dvě věci? Na kolik tě ten pobyt vyšel a co tě přivedlo k tomu, že ses vydala zrovna do Arkansasu?
    Díky moc za článek, mám z něj husí kůži :D
    Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjo, tak to máš taky dobrý postřehy, ale co na to říct, Amerika, no :D Jsem strašně ráda, že můžu žít v Evropě, než jsem tam odjela, tak jsem se furt chtěla někam stěhovat, ale v podstatě čím víc cestuju, tím víc miluju Prahu :)
      Cenu si nepamatuju, ale myslím, že na rok to bylo cca 130000,- včetně letenky a pak jsem utratila tak 4000,- navíc každý měsíc. Ale z těch 130000 mi posílali 100 dolarů každý měsíc jako kapesné za to, že jsem jim napsala mail, jak se mám :D No a místo jsme si nevybírali, vybrala si nás rodina. Já měla strašný štěstí, že když už v takový díře, tak aspoň v hlavním městě :D A rodina byla skvělá, strašně jsme si sedli, takže to je druhý štěstí...
      V.

      Vymazat
  4. Článek jsem přečetla jedním dechem, úplně skvěle napsaný, i když je to teda pro některý lidi, co tam žijou, naprostá beznaděj. :( A vůbec jsem netušila, že jsi se Veru dřív stravovala takhle haha :D..Já jsem byla schopná začít jíst spořádaně až když jsem začala bydlet sama tady v Holandsku, protože když člověk nakoupí, tak je mu líto, aby se něco zkazilo, takže se snaží všechno zpracvat a tím pádem jí pravidelně a se sladkostma - když si je domů nekoupíš, tak si je holt nedáš a po nějaký době už to člověk ani nepotřebuje. :) Teď si to jídlo strašně užívám a nejvíc se vždycky těšim na sobotu, protože jsou tu velký trhy, kde je to ultra levný a taky tam člověk objeví plno zajímavejch věcí, který by v supermarketu stály majlant..A čerstvý ryby. ;) Minule jsem koupila dva pstruhy za euro, fakt divný. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjo, to máš naprostou pravdu s tím samostatným bydlením, já měla třeba ve 13 období, kdy jsem otevřela mlíko, nalila si ho do snídaně, ten den si ještě třeba dala, ale druhej den mi už smrdělo a vylila jsem ho a otevřela nové. Teď zpětně se za to hrozně stydim, ale je prostě pravda, že dokud si člověk nekupuje jídlo sám, tak si ho dost neváží :) A teda pstruhy ti strašně závidim, budu k tobě jezdit nakupovat ryby :D V.

      Vymazat
  5. Už jsem někde četla, že je to v USA s jídlem strašné, ale takovýto hardcore jsem si vážně nepředstavovala.
    Škoda, že to v tý škole bylo takové - docela kruté a dost omezující. Ale zase takovouto zkušenost ti už nikdo nevezme :D
    Aspoň vím, že mě USA moc lákat nemusí (což nelákalo ani do teď) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasná, za zkušenost jsem nejvíc ráda, hlavně ta angličtina je teď k nezaplacení... A jako já si myslim, že není těžké se v USA uchytit a žít si fakt dobře, stačí být trochu šikovný, což tam většina lidí prostě neni a nemá jak být :D Ale vadil by mi ten systém a ty do očí bijící sociální rozdíly... Z toho samého důvodu se mi nelíbilo ani v Londýně.
      V.

      Vymazat
  6. Výborně napsanej článek, bohužel jsem se k němu dostala až teď :). Překvapilo mě, jak špatné to je, myslela jsem si, že když lidi vypráví, tak přehání... Jinak nevíš o nějakém programu, přes který by se takhle někam dalo dostat za míň peněz? Kvůli jazykům (ne tomu strašnýmu jídlu) :D. Musí to být skvělá zkušenost, mluvit pořád jen anglicky, to se člověk naučí :). A ještě jsem se chtěla zeptat, jak jsi to tam sama zvládala? Jsem v podobném věku jako jsi tam byla a moc si to kvůli rodině, kamarádům, klukovi nedokážu představit. Nebo jsi přežila bez traumat :D? Holky jste super, mám vás moc ráda, pokračujte v tom, co děláte, děláte to dobře :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :)
      Hele já byla přes World Experience a to je ta nejlevnější možnost, nebo aspoň bývala. Za angličtinu jsem strašně vděčná, nejde mi učit se jazyky, když nemusím, takže tohle člověka fakt donutí :D
      No a co se týče zvládání... Já to mám s rodinou takové složitější, takže tam to byla spíš trochu výhra, protože moje americká rodina byla naprosto úžasná a od začátku mě vzali mezi sebe.
      Co se týče přítele, měla jsem kluka asi půl roku a byla totálně zamilovaná a myslela si, že spolu zůstanem napořád, takže jsem prvních 14 dní strašně bulela a pak mě to začlo štvát, protože přece tam budu 10 měsíců a nechci to celé probrečet. No a on je docela problém, že ty jsi pryč, máš spoustu nových zážitků, strašně se toho tam naučíš, hlavně starat se o sebe, Amerika dodá člověku taky dost sebevědomí si myslim :D a tak celkově, a ten druhej člověk je tady a buď ho to nebaví a vykašle se na to a nebo tu bude čekat (jako se stalo mně), jenže tady se toho tak nemění a tehdejší přítel byl starší než já, takže už neměl takový to období "je mi 17 a musim toho co nejvíc zažít", no, dopadlo to tak, že na mě čekal a když jsem se vrátila, přišlo mi, že on chce navázat tam, kde jsme skončili a já byla úplně jiná a jedinej způsob, jak by to fungovalo, by bylo začít takřka odznova. A jako byli jsme spolu pak ještě rok, ale už to nefungovalo a zpětně to vidím jen jako otázku času a bylo jasné, že se rozejdeme. A to se stalo po mojí maturitě, kdy jsem si přišla jak manželka po 20 letech a zjistila jsem, že můžu mít i život :D
      No, neznám moc párů, kteří by to přes takovou vzdálenost zvládli, v tomhle věku neznám žádný. Takže abych byla upřímná, řeknu ti, že když odjedeš na rok, nejspíš počítej s tím, že se rozejdete. Třeba ne, ale jen říkám... :)
      Já třeba kvůli tomu nechtěla jet ani na erasmus, když jsem měla přítele, protože jednu takovou zkušenost už mám a nechtěla jsem znovu přijít o člověka, se kterým jsem v tu chvíli chtěla zůstat. Ale rozešli jsme se, takže v září jedu :D
      V.

      Vymazat
  7. Výborně napsanej článek, bohužel jsem se k němu dostala až teď :). Překvapilo mě, jak špatné to je, myslela jsem si, že když lidi vypráví, tak přehání... Jinak nevíš o nějakém programu, přes který by se takhle někam dalo dostat za míň peněz? Kvůli jazykům (ne tomu strašnýmu jídlu) :D. Musí to být skvělá zkušenost, mluvit pořád jen anglicky, to se člověk naučí :). A ještě jsem se chtěla zeptat, jak jsi to tam sama zvládala? Jsem v podobném věku jako jsi tam byla a moc si to kvůli rodině, kamarádům, klukovi nedokážu představit. Nebo jsi přežila bez traumat :D? Holky jste super, mám vás moc ráda, pokračujte v tom, co děláte, děláte to dobře :D.

    OdpovědětVymazat