čtvrtek 2. června 2016

Existuje univerzální zdravý jídelníček?

Vzhledem k nedostatku času o zkouškovém blog trochu stagnuje, ale dneska jsem se vyloženě "přeučila", a tak se trochu vypovídám :) Už delší dobu mám rozepsaný článek o tom, proč mají někteří lidé potřebu hodnotit cizí jídelníčky, kritizovat něčí životosprávu a řadit potraviny, ale i celé styly stravování na striktně zdravé a nezdravé. Odpověď na otázku "proč" asi nenajdu, ale pokusím se popsat svůj pohled na věc.


Každý, kdo se někdy zapojil do debaty o výživě v partě lidí, kde se sejde milovník burgerů a pořádných flákot Vašek, veganka Eliška, Martin, který před měsícem začal cvičit a pyšní se čerstvým bicákem a Lenka, která už od puberty bojuje s váhou a nedaří se jí zhubnout, se mohl na vlastní kůži přesvědčit o tom, že každý je nejchytřejší na světě a má jasnou představu o tom, jak vypadá zdravý životní styl. Venca bude prosazovat především psychickou pohodu, Ela zase pohodu zvířátek a souznění s přírodou, Martin pohybovou aktivitu a Léňa zákaz sacharidů nebo dietu podle Mačingové. A nejspíš se nikdy nedohodnou.


Přitom hledání zdravého životního stylu je především o hledání kompromisů a o tom, co "mně osobně" vyhovuje. Neexistuje univerzální návod pro všechny, ale vždy se dá najít něco, co zlepšit. Každý má jinou pohybovou aktivitu, jiné chutě, jiné vnímání hladu a sytosti, jinak náročné zaměstnání, jiné zvyky a v neposlední řadě jinou genetiku. Když například Andy zveřejňovala jídelníčky v rámci redukční výzvy, po kterých zhubla, neznamená to, že stejně zhubne i Anička a Klára. Anička může mít dvakrát tolik pohybu a bude to pro ní málo, bude mít hlad a zhubne nezdravě rychle. Klára zase není zvyklá tolik jíst a navíc má sedavé zaměstnání, takže nezhubne nic. Jídelníčky ale samozřejmě mohou sloužit jako určitá inspirace a důležitější, než vypsaná gramáž a seznam potravin, je jakási myšlenka a přístup k věci.



Člověk by si měl především uvědomit, co on sám může a je ochotný změnit. Neměl by pouze přejímat cizí "návod" ke stravování, ale měl by si sám najít, co mu vyhovuje. Jako příklad dám třeba slečnu, která nesnídá a večer dostává pravidelně vlčí hlad a vybílí ledničku. Je si vědoma svých chyb a taky by si přála shodit pár přebytečných kil. Myslíte, že je lepší nápad najít si na internetu něco, co vypadne pod heslem "hubnoucí jídelníček" a nebo si říct "já nesnídám a večer mám hlad, to je špatně, zkusím začít snídat a uvidím, co to udělá"? Doufám, že se shodneme na druhé možnosti.

Problém vidím v tom, že každý chce hned vidět výsledky. Jednou jsem slyšela slečnu básnit své kamarádce o keto dietě a skoro až omluvně říkala, že zhubla "jen" 3 kila za týden, ale že je lepší hubnout pomalu a trvale. Byla bych zvědavá, jak dlouho to trvalo, než se dostavil jojo efekt. Co mě ale zarazilo, bylo, že 3 kila týdně někomu připadají jako málo. Pokud někdo hubne 1 kg týdně, považuji to za rychlé a u někoho, kdo není vyloženě obézní, skoro za nereálné, takže takových půl kila ideál. Představte si to třeba v kostkách másla, vážně někdo může zdravě shodit 12 kostek másla za týden? A není i jedna blbá kostka másla týdně fajn? :)


Další věc, co mě zarazilo, bylo, když mi posledně v ordinaci pán říkal, že nesportuje, a že na to nemá čas, protože si nastudoval, že aby to mělo smysl, musel by se hýbat alespoň hodinu v kuse. Když jsem se mu snažila vysvětlit, že pokud zařadí každý den dvacetiminutovou procházku, bude to rozhodně změna k lepšímu a bude mít výsledky, skoro mi nevěřil. A abych na tom ukázala tu neexistující univerzálnost zdravého životního stylu, pokud za mnou přijde pán, který sportuje pětkrát týdně hodinu a já mu poradím, aby se hýbal jen 20 minut denně, samozřejmě to změna k lepšímu nebude. :)

A poslední věc, ke které bych se chtěla vyjádřit, je dělení potravin na zdravé a nezdravé. To prostě nemá smysl. Třeba taková svačina - 3 knackebroty s avokádem, plátkem šunky a listem salátu - zní hrozně zdravě, ale pokud si ji s sebou zabalí na túru horolezec, tak ho za to nepochválím. Mnohem lepší bude mít, když si s sebou vezme snickersku, která pro něj bude v tu chvíli zdravější, protože potřebuje rychlý a koncentrovaný zdroj energie. A abych trochu zahrnula i tu psychickou pohodu, kterou jsem zmínila na začátku, mnohem lepší je si občas povolit své oblíbené potraviny, i když obsahují víc cukru, soli, (alkoholu) nebo tuku, než se stresovat tím, že si je člověk v rámci motta "žiju zdravě" nemůže dát. Vždyť psychická pohoda hraje taky významnou roli, a v tom je právě to hledání takových kompromisů, které budou každému z nás vyhovovat a budou pro nás udržitelné.


6 komentářů:

  1. Opět parádní článek :-) Já Vás všude dávám za příklad děvčata (samozřejmě kromě i jiných), že to máte v hlavě krásně srovnané. Škoda jen, že jste z Prahy, hned bych za Vámi vzala svojí maminku - věčnou dietářku :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, to je hezký, díky :) Noo, tak třeba si jednou uděláte s mamkou výlet a třeba už budem mít i svojí poradnu :-P
      V.

      Vymazat
  2. Jop, všichni (nebo aspoň většina) tak nějak tušíme, že to takhle je, ale je dobře, že se to díky vám šíří!

    OdpovědětVymazat