pondělí 25. září 2017

O tom, jak jsem propadla tangu

Tango... Nikdy dřív mě nenapadlo o tangu napsat článek, přitom jsem názoru, že kdyby tančili všichni, svět je mnohem lepší místo, všichni jsou krásní a šťastní a sluníčko, duha, jednorožci :D No a taky je to moje nejčastější sportovní aktivita. Nebo společenská. Každopádně teď jste si na instagramu odsouhlasili, že byste článek o tangu ocenili, takže jdeme na to.


Na začátek by se asi hodilo zmínit, že tango není to, co znáte z filmu, netančí se v nepřirozeném záklonu a dokonce ani s růží v puse. Pro představu jsem našla nějaké video z vystoupení páru na tango festivalu.Více méně jsou to kroky, které se běžně tančí a které tančím i já, i když u toho samozřejmě nevypadám tak dobře jako vystupující tanečnice a nejsou technicky tak precizní. :D


Nikdy jsem nechodila do tanečních. A nikdy jsem neuměla tancovat. Když jsem asi v 10 letech chodila na hip hop, vůbec jsem nechápala, jak to ostatní holky dělají a po půl roce mě to přestalo bavit. V 6 letech jsem nesnášela, když jsme v sokole tančili aerobic. Ale postupem času mi začalo vadit, že si na žádné společenské akci nezatančím, a i když pro mě přišel chlapec s tím, že to nemusím umět, že mě povede, nejspíš mi jen nevěřil a netušil, že když mi řekne, ať nic nedělám, budu jen stát jako....dřevo. A začalo mi to vrtat hlavou.

Jednoho dne mě osvítilo a do zápisníku jsem si napsala, že se naučím tancovat. A hned druhý den jsem to šla slavnostně oznámit kamarádce do Jam Café. A ona mi říkala, že tam je zrovna milonga. Tak jsem řekla aha aha, aniž by mě zajímalo, co to ta milonga je. A pak přišla slečna a na baru se ptala, jestli je tam milonga. Tak jsem se ptala, co to teda ta milonga je a bylo mi řečeno, že tango. Tak mě to blíž nezajímalo a se slečnou jsem se dala do řeči, protože přišla moc brzo a kamarádka měla dost práce za barem. Říkala jsem jí o svém skvělém nápadu naučit se tančit a ona mi stejně nadšeně začala popisovat, jak nedávno začala chodit na kurzy tanga a je to nejlepší tanec na světě a mám to určitě zkusit, dokonce pak řekla i svému kamarádovi, že se chci naučit tancovat a on pro mě šel, ať si zatančím. Do té doby noční můra, ale byla jsem rozhodnutá se svým tanečním neumem zatočit, tak jsem do sebe kopla panáky a šla. V džínách a teniskách jsem tedy tancovala své první tango, 11. února 2016.


Nakonec se z nás stali dobří kamarádi a odchodila jsem s tím klukem své první kurzy v taneční škole Caminito. Nejdřív se snažil poptat svých kamarádů, jestli by někdo chodil do začátečníků se mnou, ale když nikoho nenašel, chodil tam se mnou on, protože základů není nikdy dost a čím víc si je člověk upevní, tím lépe. Já sama bych se nebránila si ty začátečnícké kurzy zopáknout. Časem jsem si ale všimla, že na kurzy chodí i pár samotných mužů, kteří se chtějí naučit tančit, a že jich chodí snad i víc než žen, takže o tanečníka bych nejspíš neměla nouzi - to říkám proto, aby vás to neodradilo, kdybyste se chtěli naučit tančit a neměli s kým. Každopádně tím, že jsem se učila tango s pokročilým tanečníkem, mi to ale šlo mnohem rychleji a měla jsem z toho skvělý pocit.

Lekce stojí cca 250,-, ale můžete si koupit výhodnější balíček na celé kurzy nebo předplatné na celý rok. To pak můžete chodit neomezeně klidně čtyřikrát týdně. Nemám zkušenosti s jinými školami, ale tady jsem byla spokojená. Chodila jsem k Verča a Martinovi, ale učí tam i Radka a Jörg, což je údajně nejlepší pražský tanečník. Nově mají i další lektory, ale ty neznám.



Tančit tango ale není o tom, že člověk navštěvuje kurzy. Ze začátku samozřejmě ano, ale jakmile se naučíte základy, nejlépe uděláte, když začnete chodit na tančírny, kterým se říká milonga. V Praze se koná milonga skoro každý den, někdy větší, někdy menší, někdy zdarma, někdy za stovku, jindy za dobrovolný příspěvek. Existuje dokonce online kalendář, kde můžete najít všechny akce, včetně kurzů a speciálních workshopů. Na milongu přijdete, ať už sami, v páru nebo s kamarády a prostě tančíte. V tangu se k tanci vyzývá pohledem, takže jakmile se s někým střetnete, kývnete na sebe a jdete. Ze začátku jsem s tím měla trochu problém, bylo mi nepříjemné navazovat oční kontakt s cizími lidmi, ale člověk si zvykne. Někteří tanečníci si pečlivě vybírají, na koho se podívají, někteří koukají po všech a ti drzí za vámi přijdou a osloví vás. To je ale neslušné, jestliže se neznáte a netančíte spolu pravidelně. Na milongu by měl člověk přijít hezky oblečený, ale většinou se najdou i jedinci v džínech a tričku. Pokud to jsou cizinci a stavili se v rámci prohlídky města, tak to chápu, ale jít cíleně na milongu v džínech považuji trochu za fó-pá.

Já si ráda vezmu sukni nebo šaty i na kurz, ale tam se to už tolik neřeší. Důležité jsou hlavně dobré boty :) Já jsem je kupovala v Sanshe, ale mají na výběr jen dvoje tango boty. Na rozdíl od bot na latinskoamerické tance mají pevnější podrážku, pro začátečníka ale stačí jakékoliv padnoucí taneční boty. A když říkám padnoucí, myslím to vážně, do kurzů jsem začala chodit s botami, které mi byly větší, což jsem nevěděla, dokud mi to neřekl jeden tanečník :D Když jsem si pak koupila nové, můj taneční um se zlepšil o tisíc procent. Boty jsou celkem drahé, ale většinou se najde někdo, kdo je prodává. Stačí se přidat do pražské tango skupiny na facebooku a poptat se.




Tanec má svá pravidla, která si člověk osvojí na kurzech i praxí. Je dán směr tance, neměli byste tančit vzad a muž by měl dávat pozor, aby se žena neuhodila, ať už o jiného tanečníka nebo o stěnu či židli. Pokud tedy narazíte na dobrého tanečníka, můžete zavřít oči a nechat se vést a na nic nemyslet. To je na tom to nejlepší. Muž má samozřejmě o něco složitější roli, a proto většinou zůstane začátečníkem o něco déle. Měl by vymýšlet kroky, správně vést ženu a ještě na ni dávat pozor. Neexistují však žádné sestavy, vše je improvizace. Takže jako "follower" musím pouze udržet s partnerem dobrý kontakt, abych poznala, k jakému kroku mě vede.



Jakmile je člověk o něco pokročilejší, může začít navštěvovat různé workshopy. Ne že by začátečník nemohl, ale jsou celkem drahé a vedou je skutečné špičky ve svém oboru, lidé, kteří jezdí po světě a dělají vystoupení a učí na workshopech. Myslím, že pro začátečníka, který ještě nemá osvojené základní návyky, je to zbytečné, ale třeba se pletu. Já sama zatím na žádném nebyla, ale v nejbližší době se chystám.



Také existují praktiky, což jsou události za drobný příspěvek nebo i zdarma, kam přijdete se svým partnerem a trénujete spolu různé figury. Většinou jsou asistované, tedy na místě je k dispozici učitel, který vám poradí, když si nebudete vědět rady. Nevěnuje se vám však celou dobu, takže má smysl tam chodit, až když umíte alespoň základy. Je to však skvělý způsob, jak si jednotlivé kroky natrénovat, protože na rozdíl od kurzů můžete tančit to, co zrovna chcete, a na rozdíl od milong se můžete kdykoliv zastavit a vyjasnit si, na čem je třeba zapracovat. Na milonze byste se neměli zastavovat uprostřed tance a řešit kroky, ani byste neměli ostatní poučovat o tom, co dělají špatně. Ale vždy se bohužel najdou tací, kteří to dělají.

Pokud budete chodit do kurzů, na milongy a nebo i na další akce spojené s tangem, budete za chvíli potkávat známé tváře. V tangu totiž existuje určitá komunita lidí, kteří se navzájem znají, a kteří tančí pravidelně. V jeden den většinou ani nejsou dvě milongy, protože netančí tolik lidí, aby se zaplnily obě dvě. Tančí však dostatek lidí na to, aby vás tanečníci neomrzeli, a navíc je i dost cestovatelů, kteří navštěvují milongy nebo i workshopy v cizích zemích. Skoro každé větší město má svou komunitu a existuje pro něj snadno vyhledatelný kalendář akcí. Já už zařazuji milongu na téměř každý výlet do většího města, takže jsem tančila v Budapešti, Barceloně, Malmö, Kodani, Lipsku, New Yorku a ve Vídni. Nejvíce se mi líbil New York a Barcelona, ale vždy záleží, na jakou akci narazíte. Třeba v New Yorku se tančilo v přístavu při západu slunce nad New Jersey, které bylo vidět za mořem. A taky se tam sešli výborní tanečníci z celého světa, ale ještě aby ne, když je to New York.



Pražská tango komunita má tu výhodu, že je celkem nová a je plná mladých lidí. To je ve světě celkem rarita, třeba ve Vídni jsem si občas připadala jak na srazu domova důchodců, v Kodani zase tvoří mladí lité takovou prapodivnou komunitu (říkala jsem jim sekta :D) a někteří členové jsou dokonce tak "pokrokoví", že neuznávají žádné tradice spojené s tangem a nejraději by chodili tančit v teplácích, protože je to přeci pohodlné a člověk si pak na nic nehraje a bla bla bla.

Existují i tango festivaly, což jsou víkendy, kdy se v určitém městě tančí celé odpoledne i večer a součástí jsou právě vystoupení párů (viz úvodní video) nebo živé kapely a člověk si může nakoupit krásné taneční oblečení nebo boty.


Zkrátka a dobře, tango se úplně přirozeně a nenásilně stalo součástí mého života a nedovedu si představit nejít alespoň jednou týdně tančit (no, dobře, když jsem nemocná, tak nechodím), nedovedu si asi ani představit mít přítele, který by netančil, nedovedu si představit cestovat bez návštěvy milongy a nedovedu si představit, jak jinak bych trávila všechny ty protančené večery. Výhodou je, že člověk jde do společnosti, ale zároveň se hýbe, nemusí pít, když nechce a nikomu to nepřipadá divné a je to prostě mnohem smysluplnější, než jen tak vysedávat nad pivem :) A já jsem moc společenská na to, abych večer seděla sama doma a moc nutriční terapeut na to, abych každý večer pila pivo. Takže tak.

Tango je super, tančete tango.

Žádné komentáře:

Okomentovat