Hlad a sytost – co je ovlivňuje?

Vzhledem k tomu, že lidský organismus potřebuje přísun energie, existují v těle mechanismy, které zajišťují, že existuje přibližná rovnováha mezi potřebou a příjmem energie a živin. Chuť na jídlo přichází tehdy, když je zvýšená potřeba energie, její tělesné zásoby jsou spotřebovány a nebo po předchozí redukci hmotnosti. Jak hlad, tak pocit sytosti jsou regulovány centrálně, a to v části mozku zvané hypotalamus.

Příjem potravy je však komplexní proces a je ovlivněn též biologickými a kognitivními faktory, proto neexistuje pouze jednoduché přepínání mezi hladem a sytostí.

Existují dva stavy, při kterých je stimulován příjem potravy – hlad a chuť. Hlad znamená přímou potřebu energie nebo živin. Chuť je pocit, který nastává většinou na základě kognitivního stimulu a značí chtíč určité potraviny na základě jejího vzhledu, vůně, chuti, textury nebo předchozí zkušenosti. Též ukončení příjmu potravy nastává ve dvou případech, a to při plnosti a sytosti. Plnost je fyzický pocit, který ukončí příjem potravy. Sytost je metabolická odpověď, která nastane při dostatku energie nebo živin a značí chybějící potřebu pokračovat v jídle nebo začíst jíst jídlo nové.

Jak už jsem psala, centrum řízení hladu a sytosti se nachází v hypotalamu. Ukazuje se, že odsud může být řízen též výdej energie, v každém případě jde o složitý neurohumorální proces, který monitoruje dostupnost energie či velikost tukové tkáně.

Rozhodnutí, zda začít či skončit s jídlem, vzniká primárně na základě podnětů z trávícího traktu, které se dělí na krátkodobé a dlouhodobé.

Mezi krátkodobé patří například podpora příjmu potravy stimulovaná peptidem tvořeným v žaludku Ghrelinem, pocit sytosti podpoří například cholecystokinin, který se tvoří v tenkém střevě v přítomnosti potravy, nebo bloudivý nerv, který snímá trávící pohyby žaludku.

Příjem potravy ovlivňuje též zvýšená koncentrace určitých látek v krvi, především volných mastných kyselin, aminokyselin a glukózy, které oznamují, že je zahájena absorpce. Polypeptid YY z tlustého střeva pak hlásí, že trávení je u konce.

Dlouhodobě pak působí především signály tukové tkáně, které by v ideálním případě měly kontrolovat udržování vhodné tělesné hmotnosti a ovlivňovat příjem potravy. Nejdůležitější z nich je leptin, což je hormon tvořený tukovou tkání, a inzulin, který upravuje hladinu glukózy v krvi a spolupracuje s leptinem v udržování stálé tělesné hmotnosti.