Když si klientka přeje změnu – ale ne za každou cenu
Příběh své klientky sepsala Bc. Lucie Ščotková, nutriční terapeutka Ne hladu v Praze.
Věta „chtěla bych se zase cítit dobře ve svém těle, ale nechci znovu spadnout do restrikcí“ zazněla hned při prvním setkání. A byla to jedna z těch vět, která říká mnohé. Klientka (říkejme jí třeba Ema) za sebou měla náročnou historii – poruchu příjmu potravy, kombinaci restrikcí, přejídání a bulimického chování. V rámci léčby přibrala přibližně 20 kg a přestože měla pocit, že už se s jídlem naučila fungovat bez extrémů, zůstávalo nepohodlí ve vlastním těle.
Rozhodla se proto pro další krok – redukci. Ne kvůli číslu na váze. Ale kvůli tomu, aby se cítila lépe. Podmínka? Bez diet. Bez hladovění. Bez přílišné kontroly, která by jí sebrala svobodu.
První kroky: Když se tělo učí znovu důvěřovat
Na začátku bylo důležité vytvořit prostředí, kde nebude tlak na výkon ani čísla. Společně jsme se domluvily, že nebudeme mluvit o samotné hmotnosti, ale o složení těla – tedy o poměru svalové hmoty a tukové tkáně. Ema chtěla vědět, co se v jejím těle mění, ale nechtěla vidět celkovou hmotnost, protože samotné číslo v ní vyvolávalo úzkost. Přestože klientky s historií PPP v některých případech neměříme na InBody, Emu jsem změřit musela, abychom mohly pozorovat, jak se změny v jídelníčku odrážejí na složení těla. Vážila jsem se zakrytým displejem, aby Ema neviděla výslednou hmotnost, a vždy jsem na displeji počítače ukázala pouze množství svalů a tuku – přesně tak, jak si přála. I proto v tomto článku nesdílíme výsledný graf na InBody, kde by byla vidět hmotnost.
Co se týče jídelníčku, tak i přesto, že měla Ema pocit, že jí dostatečně, a že v jídle už takový problém nebude, výchozí stav ukazoval velmi nízký energetický příjem, který by nepostačoval pro zdravou redukci. Proto jsme nejprve postupně navyšovaly energetický příjem, nastavovaly pravidelný režim a učily se, že i sacharidy a tuky, kterých v původním jídelníčku bylo spíše pomálu, mají v jídelníčku své pevné místo.
Zde je zhodnocení jednoho ze zapsaných jídelníčků, které Ema poslala před úvodní konzultací. Všech 5 zapsaných jídelníčků pak najdete na našem HeroHero. Kromě toho tam najdete i několik dalších zhodnocených jídelníčků dalších klientů či předplatitelů, kterým pravidelně tuto možnost nabízíme.
Pohyb: z donucení k radosti
Velmi citlivým tématem byl pohyb. Ema přišla i s tím, že má vyloženě nezdravý vztah k fyzické aktivitě. V období, kdy byla na tom psychicky nejhůř a její váha klesala kvůli restrikcím, trávila každý den ve fitku. Ne proto, že by ji to těšilo – ale proto, že cítila nutkavou potřebu „spálit všechny snězené kalorie“.
Tento extrém v ní zanechal silnou stopu: když dnes pomyslela na to, že by šla cvičit do fitness centra, dělalo se jí až fyzicky nevolno. Měla velký strach, že bez sportu se jí hmotnost nepodaří snížit, ale zároveň cítila, že se k pohybu nedokáže přiblížit bez úzkosti.
Uklidnila jsem ji, že není potřeba hned zařazovat intenzivní cvičení nebo se nutit do něčeho, co v ní vyvolává stres. Shodly jsme se, že v této fázi bude největším přínosem zaměřit se především na stabilizaci jídelníčku, přirozený pohyb v rámci dne a celkovou psychickou pohodu.
Pohyb vnímáme jako důležitou součást procesu – ale jen tehdy, když vychází z vlastní motivace, a ne z tlaku nebo strachu. Až bude vztah k jídlu i vlastnímu tělu pevnější, můžeme společně hledat takovou formu fyzické aktivity, která bude bezpečná a udržitelná. Cílem nebylo přidávat další zátěž – právě naopak. Chtěly jsme vytvořit prostor, kde si Ema znovu vybuduje pozitivní vztah k pohybu bez nátlaku a kontroly.
Progres v těle: Nejde jen o kila, ale o poměr
Změny jsme průběžně sledovaly pomocí InBody – právě ta nám umožnila sledovat reálné změny ve složení těla bez zbytečné fixace na číslo na váze:
Za 4,5 měsíce spolupráce se Ema dokázala zbavit 10,6 kg tukové hmoty, současně přibrala 4,2 kg svalové hmoty, což svědčí nejen o zlepšení složení stravy, ale i přirozené pohybové aktivitě.
Výkyv přišel při druhé kontrole – Ema procházela psychicky náročnějším obdobím, přirozeného pohybu ubylo a jídelníček šel na čas stranou. Ale právě v tom tkví síla procesu – nebyl to krok zpět, ale přirozená pauza. A po ní přišel návrat. Bez trestání, bez přehnané kompenzace. Jen s větším pochopením pro sebe samu.
To nejcennější ale nejsou čísla na papíře – největší proměna proběhla uvnitř. Ema znovu našla balanc ve výživě, vztahu k pohybu i ve vnímání svého těla. Postupně se vytrácely výčitky, jídlo přestalo být hrozbou – a vrátila se radost. Nic nevynechávala. Nic nepočítala. A přesto se dostavily výsledky a cítila se dobře.
Změny, které váha neukáže, ale tělo i mysl je cítí
• Začala chodit na squash – s radostí a pravidelně
• Pozvolna se vrátila k běhu – ne proto, že musí, ale protože jí to začalo chybět. Běh se pro ni stal relaxem, způsobem, jak si pročistit hlavu
• V jídelníčku nastala pravidelnost – naučila se reagovat na svůj hlad, chuť i denní režim
• Přestala vynechávat jídla s odůvodněním „nestíhám“ – začala si jídlo plánovat a připravovat si svačiny
• Naučila se zpracovat i momenty, kdy ztratí kontrolu (např. snědený pytlík chipsů), aniž by to znamenalo návrat do starých nezdravých vzorců (hladovění, zvracení, kompenzace)
Zde je jídelníček Emy po nějaké době spolupráce.
Ema odcházela spokojená, klidná a s obrovskou vděčností – ačkoliv jsme obě dobře věděly, že ten největší kus práce odvedla ona sama. Já jsem ji jen navedla správným směrem, pomohla vytvořit bezpečný prostor a podala pomocnou ruku.
Její jídelníček na konci spolupráce vypadal úplně jinak než na začátku. Pravidelný režim, dostatečný příjem energie, pestrost a žádné vynechávání. Jídlo přestalo být stresorem – stalo se přirozenou součástí dne.
Závěrem: Ne všechno se dá měřit – ale některé změny mají větší váhu než čísla
Redukce hmotnosti u klientky byla možná pomalejší a méně dramatická než titulky v časopisech. Ale právě v tom je její síla.
A co si z toho můžete odnést?
Že i po náročné zkušenosti s poruchou příjmu potravy je možné pracovat na změně – bezpečně a bez návratu do extrémů.
Že pohyb může být pro tělo radostí, ne trestem.
A že když svému tělu nasloucháme a dáme mu to, co potřebuje, odvděčí se nám tím nejpřirozenějším způsobem: začne fungovat v náš prospěch.
