Jak jste si mohli všimnout na Instagramu, o víkendu 2.-4.3. jsem se zúčastnila školení v kognitivně behaviorální terapii obezity, kterou pořádala společnost STOB.
Celá jejich filozofie v přístupu k terapii obezity je založena na pomalých změnách zajetých návyků, které člověku pomohou zbavit se zlozvyků ve stravování. Šlo tedy o školení v přístupu k obéznímu jedinci a v tom, jak vést skupinové kurzy hubnutí, takže o výživě a sportovní aktivitě vhodné pro obézní jedince se dozvíte spíše okrajově. Kurz trval tři dny a vedla ho zakladatelka STOBu Iva Málková, která si na vybrané přednášky zvala hosty – ať už lékaře, zkušené lektory nebo cvičitelku.
Kurzy jsou určeny ke školení lektorů ve vedení skupinových kurzů hubnutí, ty však podle STOBu neplánuji vést, takže jsem na kurzu byla hlavně proto, abych se dozvěděla něco o behaviorálním přístupu k obezitě a o tom, jak pracovat s lidskou psychikou a lépe podpořit klienty v tom, aby své návyky změnili.
Při registraci v pátek jsme obdrželi vytištěnou metodiku k vedení skupinových kurzů hubnutí a po jedné od každé brožury, které se v kurzech používají. A následovalo spoustu teorie. Měli jsme i přednášku od obezitologa, která pro mě byla trochu nudným opakováním toho, co jsem předchozích pět let studovala, ale pro přítomné psychology nebo lidi z dalších oborů to jistě bylo užitečné a potřebné. Velmi mě zaujala přednáška o relaxačních technikách, které se dají využít hlavně ke změně přístupu k sobě samému a práci na nezdravém vnímání vlastního těla. Protože i obézní člověk by měl nejdříve akceptovat své tělo, a až poté se ho snažit měnit.
Zapsala jsem si pár poznatků, které mě v rámci pátečních přednášek zaujaly:
„Obézní člověk nejí v důsledku hladu, ale naučených návyku. Tyto návyky lze odnaučit.“
„Lidé, kteří hubnou nevhodným způsobem, jsou úzkostnější, depresivnější a více myslí na jídlo.“
„Přejedení u obézního člověka je problematické hlavně proto, že se jedná o impuls k dalšímu přejedení.“
„Shozené kilogramy jsou až důsledek změny návyků, pohybu a myšlení a pouze ukazují, že to děláte dobře.“
V sobotu už jsme se sešli v jedné modřanské škole a kurz začal být více interaktivní. Ve skupinkách jsme si zkoušeli různé techniky, které se pak využívají i v kurzech. Například jsme si rozebírali zapsané jídelníčky a řešili problematické situace. Jedna paní měla například problém, že sní každý večer velké množství mandlí. Řešili jsme proto, co by měla udělat, aby neměla takovou potřebu mandle jíst. Řešení bylo, že se rozdělí se synem a ten zároveň dohlédne na to, aby si nešla pro další mandle. Také jsme si zkoušeli odhadnout velikost porcí, což mi docela šlo :). Zajímavé je například, že talíř s klobásou má stejnou kalorickou hodnotu jako talíř se zeleninou.
V menších skupinkách jsme pak řešili třeba to, jak správně přesvědčit paní s nadváhou, že by měla jít na dovolené v plavkách na pláž. Jeden tým měl za úkol vymyslet, jak změnit její myšlení, druhý emoce a třetí chování. Vypadalo to třeba tak, že paní by se neměla stresovat tím, že má nadváhu, protože není jediná, kdo má kila navíc. Dále by neměla být smutná, protože ji má její manžel rád takovou, jaká je. A do třetice by paní měla jít na pláž brzy ráno, kdy tam nebude ještě moc lidí, jejichž pohledy by ji mohly stresovat.
V malých skupinkách jsme ještě měli za úkol napsat pět negativních věcí, pak jsme si pohodili papíry s tím, co jsme vymysleli a na jedné z těchto negativních věcí jsme vymýšleli co nejvíce pozitiv. Negativní věc byla nemoc, pozitivní na tom bylo, že nemusíte do práce, všichni se o vás starají a máte čas na čtení. V rámci kurzů hubnutí se pak pracuje převážně s podněty týkajícími se vztahu k jídlu.
O naše plné žaludky se v sobotu starala firma Extrudo, které moc fandím, protože mají skvělé výrobky – ať už tyčinky crispins, které ráda doporučuji v poradně nebo cizrnovou mouku. K svačině jsme měli pohankové palačinky s jahodovým přelivem. Já si šla ještě dvakrát přidat, ale napodruhé už bez cukru, protože doma si palačinky také nesladím. Pouze s jahodovou omáčkou chutnaly skvěle!
K obědu jsme měli od stejné firmy naprosto skvělou rajčatovou polévku s cizrnou a půl napůl masovo-cizrnové karbanátky s grilovanou zeleninou. Po porci palačinek i skvělé polévce mi dokonce stačila i porce, kterou vidíte na fotce. Kdybych si šla přidat, tak jen proto, že to jídlo „je“, což je třeba přesně to, co se u obézních lidí snažíme odbourat.
Po obědě jsme šli na sice krátkou, ale příjemnou procházku nordic walking. Pro mě to byla premiéra, ale po dni a půl sezení bodla.
Abychom si důležitost sportu ještě zopakovali, přišla na úplný závěr dne cvičitelka a chvíli nám povídala o pohybu obézních lidí a o úskalích, se kterými se můžeme setkat. Součástí skupinových kurzů je totiž i cvičení, na které si lektor najímá cvičitele, pokud sám nemá instruktorské kurzy. Takové cvičení jsme si i vyzkoušeli. Já sice chápu, že je těžké najít jeden pohyb, který by bavil všechny, ze cvičení jsem však byla trochu zklamaná. Jednak mi nepřišlo úplně vhodné pro obézní lidi s nulovou kondicí a jednak mě šíleně nebavilo, protože šlo o (pro mě nudný) aerobic na nejhorší vypalovačky z roku raz dva. Ale to je na každém, kdo kurzy povede, jaké cvičení si zařídí, díkybohu.
Neděle byla vedena v podobném duchu jako sobota, některá cvičení z terapie jsme si zkoušeli ve skupinkách a zajímavý byl především nácvik pomalého jedení. Ten má zabránit bezmyšlenkovité konzumaci velkého množství jídla, takže jsme jedno sousto konzumovali asi dvě minuty. Také jsme si poslechli prakticky laděnou přednášku od zkušené lektorky Lenky Vymlátilové a také něco o dětské výživě od psychoterapeutky Jany Divoké.
O jídlo se tentokrát starala firma Šmakoun. K obědu jsme měli takové pro mě zvláštní jídlo, a to salát se šmakounem, šmakoun párek a šmakoun karbanátek. Já si asi úplně nepochutnala, protože párky ani karbanátky moc nejím, a tak je ani nepotřebuji nahrazovat zdravější variantou. Ale bylo fajn tyto výrobky ochutnat, protože hned další den se mě ptala paní v poradně na nějaký méně tučný párek, a tak jsem jí mohla doporučit ten od Šmakouna, který v tomto ohledu jednoznačně vede.
Když už tu píšu o jídle, na svačiny jsme ochutnali sušenky Rej a proteinové výrobky od Meggle. A u těch proteinových výrobků bych se zastavila, protože málo kdy se mi stane, že by mi něco tak nechutnalo, že bych to musela vyhodit. A to jsou právě výrobky od Meggle. Navíc nechápu, proč bych měla na svačinu sníst tvaroh obsahující skoro 30 g proteinu, to je prostě zbytečné. Nechutnalo mi to, bylo mi z toho těžko a ani v tom nevidím tolik benefitů. Ale pokud má někdo s příjmem bílkovin vážně problém, tak proč ne.
STOB si na akci připravil také výstavku různých obalů potravin a musím říct, že máme v poradně co dohánět. Prázdné obaly také využíváme při edukaci, ale tolik jich určitě nemáme. 🙂
A jak celkově hodnotím akci?
Plusy:
– Skvělý náhled do kognitivně-behaviorální terapie pro nepsychologa.
– Vypracovaná metodika k vedení kurzů v tištěné formě, ze které se mohu kdykoliv inspirovat i v běžných konzultacích.
– Brožurky potřebné k vedení kurzů hubnutí po jednom kusu v ceně.
– Interaktivní ukázka jednotlivých cvičení, která se dělají i s klienty.
– Pěkně zpracované materiály o potravinách – výstavka, fotky lepší a horší varianty jídel a podobně.
Mínusy:
– K některým výživovým částem jsem měla výhrady – ale tento konkrétní kurz nebyl o výživě, takže v pořádku. Na webu STOBu pak o výživě najdete pěkné články.
– Cvičící část.
Takže výhrady mám jen k tématům, o kterých tento kurz primárně nebyl. Určitě ho mohu doporučit nutričním terapeutům, protože jde o skvělé doplnění komunikačních znalostí s klientem a přineslo mi to mnoho inspirace v tom, jak s některými klienty jednat, protože je spoustu lidí, kteří sice přesně ví, co mají dělat, ale i tak se jim to nedaří. A právě u nich jde především o práci na změně návyků, ne o pilování nevýznamných detailů v jídelníčku.
